Sámova říše
Na začátku stojí Sámova říše, první známá forma slovanského státního útvaru v našem
prostoru. Přesný rok jejího vzniku neznáme a údajů máme velmi málo. Historikové její
počátek kladou přibližně do dvacátých let 7. století.
Pevným bodem je rok 631 a bitva u Wogastisburgu. Za konec říše se obvykle považuje období
kolem Sámovy pravděpodobné smrti roku 658. Je na tom dobře vidět, jak silně byl tento
útvar svázán s jedinou charismatickou osobností, franckým kupcem Sámem. Označení „stát“
nebo „říše“ proto musíme brát trochu opatrně: po Sámově smrti se celek poměrně rychle
rozpadl.
Velká Morava
Mnohem významnějším státním útvarem byla Velká Morava, která částečně zasahovala také na
naše území. Za její učebnicový počátek lze považovat rok 833, kdy moravský kníže Mojmír
ovládl Nitranské knížectví a vyhnal knížete Pribinu. Je to praktický mezník pro vznik
významnějšího celku v prostoru Moravy a Nitranska.
Závěr Velké Moravy souvisí s vnitřní krizí za Mojmíra II. a hlavně s tlakem maďarských
kmenů přicházejících z Panonie. Říše pravděpodobně zanikla kolem roku 907, někdy se uvádí
také rok 906.
Konec Velké Moravy se už částečně překrývá s počátky Přemyslovců. České země tehdy
spadaly do její zájmové sféry, takže obě období nemají mezi sebou ostrou dělicí čáru.
Přemyslovci
Počátky Přemyslovců se překrývají s dobou Velké Moravy. Nemáme jeden přesný okamžik, kdy
dynastie začíná, ale prvním historicky doloženým Přemyslovcem je Bořivoj. Nejde tedy jen
o postavy ze starých pověstí. Bořivoj se pravděpodobně narodil kolem roku 850 a pro
základní orientaci můžeme počátek dynastie klást přibližně do sedmdesátých let 9. století.
Bořivoj přijal křest od svatého Metoděje spolu se svou manželkou Ludmilou, pozdější
babičkou svatého Václava. S Bořivojem souvisí Levý Hradec s kostelem svatého Klimenta
i přenesení centra na místo budoucího Pražského hradu. To už naznačuje ambici rodu získat
významnější postavení ve středních a později v celých Čechách.
Přemyslovská vláda končí roku 1306 vraždou Václava III. v Olomouci. Jeho otec Václav II.
výrazně rozšířil přemyslovskou moc a Václav III. zdědil také nároky v Polsku a Uhrách.
V Uhrách už dříve vládl pod jménem Ladislav V. Tuto pozici neudržel, a když táhl
s vojskem do Polska, byl v Olomouci zavražděn. Proč a jak přesně k vraždě došlo, je
samostatný příběh; pro naši chronologii je podstatný rok 1306. Přemyslovci tím vymřeli
po meči.
Interregnum 1306–1310
Po vymření Přemyslovců nastalo interregnum, tedy mezidobí, kdy nebylo jasné, kdo se na
trůnu udrží. Nebylo to úplné bezvládí: v jednu chvíli tu byli prakticky dva panovníci,
Jindřich Korutanský a Rudolf Habsburský. V zemi proto zavládl chaos a poměry připomínaly
občanskou válku, protože žádný z nich nedokázal získat pevnou autoritu v celé zemi. Toto
nejisté období trvalo přibližně čtyři roky.
Rudolf zemřel už roku 1307 při obléhání Horažďovic a Jindřich nezískal všeobecné uznání.
Část šlechty a církve proto hledala významný evropský rod, který by mohl dodat trůnu
výraznější autoritu.
Řešením se stal Jan Lucemburský. Oženil se s Eliškou Přemyslovnou, dcerou Václava II.
a sestrou Václava III. Dědičnost po ženské linii sice v Čechách neplatila, sňatek ale
zachoval alespoň dynastickou návaznost.
Lucemburkové 1310–1437
Roku 1310 byl českým králem zvolen Jan Lucemburský. Bývá označován jako král cizinec,
ale také jako král diplomat. Zemřel roku 1346 v bitvě u Kresčaku. Na českém trůnu se
celkem vystřídali čtyři Lucemburkové, mezi nimi samozřejmě Karel IV.
Posledním byl Zikmund Lucemburský. Jeho česká vláda souvisí s husitskými válkami. Z právního
hlediska byl králem už od počátku dvacátých let 15. století, skutečné uznání ale přicházelo
mnohem pomaleji. Po bitvě u Lipan skončila revoluční a vojenská fáze husitství, nikoli
husitství samotné, a Zikmund se mohl ujmout vlády jako skutečně uznávaný český král.
Jeho postavení ale dál komplikovaly spory s českými stavy. Při odchodu ze země roku 1437
zemřel ve Znojmě a lucemburské období tak po necelých 130 letech skončilo.
Mezi Lucemburky a Jagellonci
Po Zikmundově smrti následovala krátká vláda jeho zetě Albrechta Habsburského a další
období nejistoty. Albrechtův syn Ladislav se narodil roku 1440 až po otcově smrti, proto
dostal přízvisko Pohrobek. Dětství strávil u habsburských příbuzných v Rakousku. České
země mezitím spravovala šlechta a mezi jejími vůdci se postupně prosadil Jiří z Poděbrad.
Vlády se Ladislav ujal až roku 1453, ve třinácti letech. O čtyři roky později zemřel na
leukémii. Roku 1458 byl zvolen Jiří z Poděbrad. Nebyl z královského rodu; jeho volba
proto dobře ukazuje sebevědomí české šlechty, která dokázala vybrat krále ze svého středu.
Jiřího vláda byla relativně stabilní. Zároveň byl dost zkušený státník na to, aby chápal
rizika spojená s prosazováním vlastního rodu. Nástup jeho synů by mohl vyvolat další odpor
doma i v zahraničí. Už za života proto vyjednával nástup zavedeného evropského rodu:
Jagellonců.
Jagellonci 1471–1526
Jagellonci pocházeli z Litvy a byli úzce spojeni také s Polskem. V českých zemích vládli
přibližně půl století. Prvním byl Vladislav Jagellonský, známý také jako král „Bene“.
Jeho vláda patřila k nejdelším a trvala 45 let.
Už za jeho syna však dynastie vymřela. Nadějný Ludvík Jagellonský zahynul roku 1526,
ve svých dvaceti letech, po bitvě u Moháče. Vojsko osmanského sultána Sulejmana tehdy
proniklo přes Dunaj do střední Evropy. Ludvík nezemřel přímo v boji, ale při ústupu
z bitvy v bažinatém terénu.
Ludvíkova smrt znamenala vymření Jagellonců po meči. Rodové propojení už ale existovalo:
jeho sestra byla manželkou Ferdinanda Habsburského.
Habsburkové od roku 1526
Ludvíkova sestra byla manželkou Ferdinanda Habsburského. Po volbě českou šlechtou se
Ferdinand roku 1526 stal českým králem a zahájil období habsburské vlády, které trvalo
téměř čtyři století, až do roku 1918.
Výraznou výjimkou bylo české stavovské povstání. Stavové sesadili Ferdinanda II. a
zvolili Fridricha Falckého z rodu Wittelsbachů. Protože vládl jen přes jednu zimu,
dostal přezdívku zimní král.
Šlo o střet katolíků a protestantů, ale také stavů s panovníkem, který prosazoval
absolutističtější způsob vlády. Fridrichova krátká vláda je proto spíš přerušením dlouhé
habsburské éry než začátkem nové české dynastie.
Rok 1740 a nová větev
Roku 1740 zemřel Karel VI., otec Marie Terezie. Měl tři dcery, ale žádného syna, a tak
Habsburkové vymřeli po meči. Marie Terezie byla provdaná za Františka Štěpána
Lotrinského, který pocházel z Lotrinska na pomezí Francie a německých zemí.
Jejich syn Josef II. už proto patřil k habsbursko-lotrinské, přísně vzato lotrinské
dynastii, protože rodové dědictví se počítalo po mužské linii. V běžném vyprávění se
těmto panovníkům dál říká Habsburkové. Habsburská tradice byla jednoduše natolik silná,
že lotrinskou část názvu překryla.
Konec monarchie 1918
Poslední období habsburské vlády je spojené s první světovou válkou. František Josef I.
ji zahájil ve svých 84 letech. Když na konci roku 1916 umíral, netušil, že se o dva roky
později celá říše rozpadne.
Posledním císařem byl Karel I. Jeho odchodem z čela státu, zánikem monarchie a vznikem
první republiky roku 1918 končí také tento přehled dynastií v českých zemích.
