Komenský a Labyrint světa: víra, exil a hledání jistoty

Život mezi nadějí a ztrátou domova

Jan Ámos Komenský žil v letech 1592–1670. Narodil se za vlády Rudolfa II. a přežil celou třicetiletou válku. Přesné místo jeho narození není bezpečně doloženo; nejčastěji se uvádějí Nivnice, Uherský Brod a Komňa. Jisté je jeho spojení s moravským prostředím a s Jednotou bratrskou.

Komenský byl učitelem, kazatelem, později biskupem Jednoty a autorem mimořádně rozsáhlého díla. Když o něm mluvíme jen jako o „učiteli národů“, snadno přehlédneme, že jeho pedagogické myšlení vyrůstalo také z víry, osobních ztrát a snahy napravit svět rozvrácený konflikty.

Jednota bratrská a dědictví Petra Chelčického

Jednota bratrská vznikla roku 1457 v Kunvaldu kolem bratra Řehoře a jeho druhů. Výrazně ji ovlivnily myšlenky Petra Chelčického. Nelze ji tedy označit za církev založenou Kalvínem ani za pouhou odnož kalvinismu: vznikla o několik desetiletí dříve než on.

Chelčický odmítal prosazování křesťanských cílů násilím. I dobrý záměr podle něj ztrácí smysl, jestliže se uskutečňuje prostředky odporujícími evangeliu. Od radikálních husitských bojovníků se tak lišil především v otázce, zda může válka sloužit nápravě církve a společnosti.

Raní bratři kladli důraz na skromný život, kázeň a nenásilí. Jejich vztah ke státu, úřadům a vyšším společenským vrstvám se později vyvíjel. Někteří šlechtici jim poskytovali ochranu, mezi významné ochránce patřil Karel starší ze Žerotína. Představa neměnné skupiny zcela oddělené od okolní společnosti by proto byla příliš jednoduchá.

Labyrint vzniká ještě před odchodem do exilu

Po porážce stavovského povstání se Komenského postavení zhoršovalo. Ukončení legálního nekatolického života nakonec vedlo k jeho odchodu ze země roku 1628. Bylo mu pětatřicet let. Labyrint světa a ráj srdce však napsal už roku 1623, tedy v době ukrývání a osobních otřesů před definitivním exilem.

Dílo je alegorií: putování jedné postavy městem vypovídá o lidském životě. Poutník chce poznat svět a vybrat si místo, kde najde štěstí. Nepřijímá přitom první líbivou nabídku. Chce vidět, jak věci skutečně fungují.

Průvodci, brýle a skutečnost za pěkným obrazem

Poutníka doprovázejí Všezvěd Všudybud a Mámení, zvaný Mámil. Průvodci mu svět vysvětlují tak, aby přijal jeho běžné pořádky. Brýle mámení mu mají ukazovat skutečnost příznivěji, než jaká je. Jenže brýle nesedí dokonale a poutník dokáže hledět i mimo ně.

Tehdy se mění význam všeho, co před chvílí působilo lákavě. Za manželským štěstím se objevují sváry, za váženým povoláním podvody a za honbou za úspěchem strach nebo marnost. Komenský neukazuje jen jednotlivé nepoctivce. Ptá se, zda mohou lidské instituce a společenské pocty samy o sobě poskytnout trvalou jistotu.

Síla alegorie je v konkrétních proměnách pohledu. Zamilovaný pár nejprve slibuje obraz spokojeného rodinného života; při pohledu mimo brýle vystoupí hádky a ubližování. Půjčování peněz může z dálky působit jako užitečná pomoc, zblízka se ukáže šizení a využívání druhých. Nejde o tvrzení, že každé manželství nebo každé povolání je špatné. Poutník postupně ztrácí jistotu, že líbivá vnější podoba zaručuje také dobrý obsah.

Tento rozdíl známe i bez alegorických brýlí: povolání může zvenčí slibovat prestiž, zatímco každodenní zkušenost odhalí nejistotu a kompromisy. Komenský však nekončí u rady, abychom si příště lépe vybrali zaměstnání. Poutník prochází stále dalšími možnostmi právě proto, aby se otázka posunula: hledá jen lepší místo ve světě, nebo jistotu, kterou mu žádné společenské místo samo dát nemůže?