Evropský myslitel, který přišel o domov
Komenský získal vzdělání nejprve v bratrském prostředí, potom v Herbornu a Heidelbergu. Po návratu působil v Přerově a ve Fulneku jako učitel a kazatel. Po Bílé hoře se musel ukrývat a roku 1628 odešel s rodinou do exilu. Do vlasti se už trvale nevrátil.
Důležitým zázemím se stalo polské Lešno, kde v několika obdobích strávil dohromady přibližně devatenáct let. Odtud rozvíjel korespondenci s učenci a reformátory napříč Evropou. Jeho proslulost tedy nevznikla až po smrti: už současníci se zajímali o jeho jazykové učebnice, pedagogiku i plány na širší nápravu společnosti.
Anglie, švédská zakázka a Uhry
Do Anglie přijel roku 1641 díky pozvání okruhu Samuela Hartliba. Nešlo o doložené oficiální pozvání parlamentu jako celku, i když jeho myšlenky měly podporovatele také v politických kruzích. Naděje na uskutečnění rozsáhlých plánů překazila prohlubující se krize země. Komenský odjel roku 1642, tedy několik let před popravou Karla I. v roce 1649.
Následovala práce na učebnicích pro švédské školství a jednání s kancléřem Axelem Oxenstiernou. Velkou část této práce vykonával v Elblągu, tehdejším Elbingu. Později přijal pozvání rodu Rákócziů a v letech 1650–1654 působil v uherském Sárospataku. Jeho život tak ukazuje propojenost protestantských vzdělaneckých sítí přes hranice států.
Amsterdam, Naarden a nejistý Rembrandtův portrét
Poslední část života, od roku 1656 do roku 1670, prožil Komenský v Amsterdamu. Právě tam zemřel. S Naardenem je spojen především jeho pohřeb a pozdější památník; nebyl to jeho poslední dlouhodobý domov.
Rembrandtův Portrét starého muže bývá spojován s Komenským. Tato identifikace má své odborné zastánce, přesto je vhodné rozlišovat hypotézu od jednoznačně doložené totožnosti. Stejně tak nelze bez dalšího tvrdit, že se oba muži určitě osobně znali. Obraz je zajímavým podnětem k otázkám, ne náhradou za doklad.
Osobní ztráty a požár Lešna
Za Komenského rozsáhlým dílem stojí také opakovaná zkušenost ztráty. V dětství přišel o rodiče. Roku 1622 mu zemřela první manželka a děti, později ztratil i druhou ženu. K tomu se přidal život uprchlíka a nejistá naděje, zda se někdy bude moci vrátit.
Další zlom přineslo vypálení Lešna roku 1656 za polsko-švédské války. Komenský zachránil sebe a rodinu, přišel však o majetek, knihovnu a řadu rukopisů. Zvlášť bolestná byla ztráta dlouho připravovaného česko-latinského slovníku. Přesto pokračoval v práci a v Amsterdamu znovu vydával a dopracovával své spisy.
Ztrátu rukopisu je snadné podcenit v době, kdy jsme zvyklí mít pracovní text uložený na několika místech. Pokud shořel jediný propracovaný exemplář, nešlo jen znovu opsat hotovou knihu. Bylo potřeba z paměti a znovu získaných podkladů obnovovat práci mnoha let. Požár proto zasáhl nejen Komenského bydlení, ale také čas a soustředění, které už do svého díla vložil.
Orbis pictus: učit slovy i obrazem
Orbis sensualium pictus, obvykle Svět v obrazech, poprvé vyšel roku 1658. Spojoval obrázky, pojmenování věcí a popis světa. Žák se neměl učit jen prázdná slova, ale spojovat jazyk s tím, co vidí a chápe.
Nebyla to první kniha s obrázky v dějinách. Mimořádná byla soustavnost didaktického záměru a její dlouhodobý mezinárodní úspěch. Komenského význam proto není potřeba podpírat tvrzením, že názorné vyučování před ním vůbec neexistovalo. Stačí sledovat, jak důsledně z něj udělal základ promyšlené výuky.
Brána jazyků, škola hrou a Velká didaktika
Brána jazyků otevřená, také Dvéře jazyků otevřené, spojovala osvojování jazyka s poznáváním věcí a jejich souvislostí. Oproti pouhému memorování izolovaných pravidel a slov nabízela jinou organizaci učiva.
Schola ludus bývá překládána jako Škola hrou. Hra tu znamená především dramatizaci: žáci si učivo osvojují prostřednictvím rolí, dialogů a předvádění. Nemáme si pod tím představovat pouze volnou zábavu bez cíle.
Rozdíl proti pouhému odříkávání slov si lze představit na jednoduché výukové scéně: žák představuje řemeslníka, vysvětluje nástroje a odpovídá druhému, který se ptá na jeho práci. Slova dostávají situaci a smysl. Podobně dnes při výuce pomáhají modelové rozhovory nebo hraní rolí. Není to přesná kopie Komenského školní hry, ale ukazuje, proč může být předvedení určitého děje současně způsobem učení.
Didactica magna, Velká didaktika, systematicky promýšlí cíle, organizaci a metody vzdělávání. Komenský usiloval o to, aby se učilo srozumitelně, v návaznosti na věk dítěte a s jasným postupem od základů ke složitějším věcem.
Čtyři stupně vzdělávání
Komenský rozvrhl vzdělávání do čtyř navazujících šestiletých období. Jeho „škola mateřská“ označovala především výchovu v rodině, nikoli dnešní instituci mateřské školy. Přehled pomáhá zachytit základní uspořádání:
Komenského čtyři stupně vzdělávání
| Věk | Stupeň | Zaměření |
|---|
| Do 6 let | Škola mateřská | Výchova v rodině, první poznávání světa. |
|---|
| 6–12 let | Škola obecná neboli mateřského jazyka | Základní vzdělávání v obci, pro chlapce i dívky. |
|---|
| 12–18 let | Škola latinská | Navazující vzdělání v jazycích, uměních a vědách. |
|---|
| 18–24 let | Akademie | Vyšší odborné a učené vzdělávání. |
|---|
Není to přesná předloha všech stupňů dnešní školy. Pozoruhodná je ale snaha vytvořit souvislý systém a zpřístupnit základní vzdělání i dětem, které by se k němu jinak nedostaly. Komenský tento program navrhoval; nevydal zákon, kterým by zavedl moderní povinnou školní docházku.
Co z Komenského působí současně i dnes
Názornost, přiměřenost věku, postup od jednoduchého ke složitému, opakování a spojení poznatků s praxí: tyto zásady dnes znějí samozřejmě. Jejich skutečné dodržování už tak samozřejmé být nemusí. Komenský připomíná rozdíl mezi tím, že dítě slyšelo výklad, a tím, že věci rozumí a dokáže je použít.
Podobně stále funguje zkušenost, že se člověk dobře učí tím, když něco vysvětluje druhému. Nemá však smysl tvrdit, že se školství od 17. století vůbec neposunulo. Přesnější je říct, že některé otázky dobrého učení zůstávají překvapivě živé.
Pansofie, náprava světa a Kšaft
Komenského ambice sahaly za hranice jednotlivé školy. Pansofie, vševěda, měla uspořádat poznání do souvislého celku a přispět k nápravě lidských věcí. V Obecné poradě o nápravě věcí lidských se proto propojují otázky vzdělání, víry, společenského uspořádání i míru.
Kšaft umírající matky Jednoty bratrské vznikl roku 1650 po vestfálském míru, který oslabil naději českých exulantů na návrat. Kšaft znamená závěť. Jednota v něm vystupuje jako umírající matka, která předává své duchovní dědictví dál: vztah k pravdě, vzdělání, jazyku a odpovědnému životu.
Není to jen rezignované loučení. I ve chvíli politické porážky Komenský hledá něco, co může přetrvat a znovu přinést užitek. Právě spojení rozsáhlých plánů s vytrvalou konkrétní prací dává jeho odkazu sílu.
