Proč se měnily zájmy šlechty
Mezi Lipany a kutnohorským sněmem uplynulo zhruba půl století. Do politiky vstupovaly nové generace a vedle náboženských otázek stále více vynikaly hospodářské zájmy. Šlechtu trápilo, jak udržet příjmy z panství a současně financovat rostoucí náklady na dvůr, reprezentaci i přestavby sídel.
Představme si poddanskou dávku stanovenou na čtyři groše. Pokud se její výše dlouho neměnila, ale peníze ztrácely kupní sílu, vlastník panství za stejné čtyři groše pořídil méně. K tomu mohlo přispět i znehodnocování mince snižováním obsahu drahého kovu. Pevně zapsaná částka a skutečná hodnota příjmu zkrátka nebyly totéž.
Dnešní paralelou je rozdíl mezi výší mzdy napsanou na výplatní pásce a tím, co si za ni skutečně koupíme. Stejná částka nemusí znamenat stejnou životní úroveň. Podobně mohl šlechtic dostávat dávku podle staré dohody, a přesto zjišťovat, že mu na provoz panství nestačí. Přirovnání neznamená, že tehdejší dávky fungovaly jako dnešní mzdy; pomáhá oddělit číslo od jeho kupní síly.
Znehodnocení mince si můžeme představit na modelovém příkladu: z kovu pro tisíc původních mincí se po přidání levnější příměsi vyrazí mincí třináct set. Kusů přibylo, drahého kovu v každém je však méně. Obchodníci mohou takové platidlo přijímat s nedůvěrou nebo za zboží požadovat více mincí. Více peněz v oběhu tak samo o sobě nevytváří více skutečného bohatství.
Války, epidemie a zpustošená hospodářství navíc snižovaly počet lidí, kteří půdu obdělávali a odváděli dávky. Přesná čísla populačních ztrát jsou nejistá a liší se podle oblasti. Podstatný je důsledek: některá panství měla méně příjmů právě ve chvíli, kdy jejich majitelé potřebovali více peněz.
