Maxmilián II. a hledání společného vyznání
Když roku 1564 nastoupil Maxmilián II., část nekatolických stavů v něj vkládala velké naděje. Měl blízko k některým protestantským osobnostem a působil smířlivěji než jeho otec Ferdinand I. Navenek však zůstával katolickým panovníkem a musel brát ohled na dynastické i politické vazby.
Původní kompaktáta už neodpovídala náboženské rozmanitosti země a roku 1567 byla odstraněna ze zemských desk. Roku 1575 proto vznikla Česká konfese, společné vyznání části nekatolických stavů. Měla umožnit dohodu mezi skupinami ovlivněnými utrakvismem, luterstvím a bratrskou tradicí.
Nebyla to jen neurčitá formulace bez vlastního obsahu. Šlo o skutečný náboženský text, který se snažil spojit různé proudy v podstatných otázkách víry. Politicky měla konfese poskytnout širší oporu tam, kde starší uspořádání nestačilo.
Co znamenal ústní slib
Maxmilián potřeboval spolupráci stavů, mimo jiné při zajištění nástupnictví svého syna Rudolfa a při jednání o penězích. Přislíbil, že stoupence České konfese nebude pro jejich víru pronásledovat. Písemné potvrzení ale nevydal.
Panovníkovo slovo nebylo v dobových představách bezcenné, ale jeho dosah závisel na tom, kdo slib vykládal a prosazoval. Písemná záruka dávala stavům něco, na co se mohly výslovně odvolat také při dalších jednáních. Otázka podpisu tedy nebyla pouhou formalitou. Šlo o rozdíl mezi důvěrou v určitého vládce a snahou zajistit právo, které přežije změnu na trůně.
Rozdíl mezi ústním příslibem a pevným právním dokumentem se brzy ukázal jako zásadní. Maxmilián roku 1576 zemřel a nový panovník nemusel chápat otcův závazek stejně jako stavové. Požadavek bezpečné záruky tak nezmizel; naopak se vracel stále naléhavěji.
Rudolf II. mezi uměním a vládou
Rudolf II. bývá díky filmu Císařův pekař – Pekařův císař spojován s obrazem trochu roztržitého milovníka umění a alchymie. Skutečný Rudolf byl vzdělaný sběratel a významný mecenáš. Jeho pražský dvůr přitahoval umělce, učence i astronomy a přesídlení císaře do Prahy roku 1583 mělo pro město velký význam.
Panovnickou praxi však provázely dlouhodobé konflikty a obtíže při rozhodování. O jeho duševním zdraví existují různé zpětné hypotézy, z historických zpráv ale nelze spolehlivě stanovit konkrétní moderní psychiatrickou diagnózu. Pro politické dějiny je důležitější sledovat jeho rozhodnutí a vztahy s okolím.
Rudolf vyrůstal na španělském dvoře Filipa II. a v českých zemích dával významný prostor katolickým politikům. U nekatolických stavů to vyvolávalo obavy. Dvorská „španělská strana“ přitom neznamenala jen skupinu lidí narozených ve Španělsku: patřili k ní i domácí katoličtí šlechtici.
Libeňský mír rozdělil habsburské země
Rudolfovu pozici podlomil spor s mladším bratrem Matyášem. Ten získal podporu části rakouských, uherských a moravských stavů. Roku 1608 se konflikt vyhrotil natolik, že bylo nutné dojednat rozdělení vlády.
Libeňský mír ponechal Rudolfovi Čechy, Slezsko a obě Lužice. Matyáš získal Uhry, rakouské země a Moravu. Nebylo to tedy rozdělení, při němž by Rudolfovi zůstaly pouze Čechy a všechny ostatní země Koruny české přešly k Matyášovi. Právě Morava se tehdy od ostatních korunních zemí politicky oddělila.
Rodinný spor přitom dal zemským stavům nečekanou vyjednávací sílu. Panovník mohl být vůči náboženským požadavkům neústupný, ale v okamžiku ohrožení vlastního trůnu potřeboval spojence. Pro stavy tak nebylo důležité jen to, který bratr je jim osobně bližší. Rozhodovalo také, jaké záruky mohou za svou podporu získat. Dynastická krize se proměnila v příležitost pro zemskou politiku.
Majestát jako výsledek politického tlaku
Čeští stavové Rudolfa v kritické chvíli podpořili a chtěli za to ústupky. Jejich tlak vyústil ve vydání Rudolfova majestátu 9. července 1609. Ten dal nekatolickému náboženskému uspořádání v Čechách písemnou právní oporu. Panovník ho nevydával jako nadšený zastánce neomezené náboženské svobody, ale pod tlakem konkrétní politické situace.
Vztah se stavy se tím natrvalo neuklidnil. Roku 1611 vpád pasovského vojska spojeného s biskupem Leopoldem vedl k drancování a k dalšímu pádu Rudolfovy důvěryhodnosti. Rudolf musel českou korunu přenechat Matyášovi. Císařský titul si ponechal do smrti roku 1612.
