Od pražské defenestrace k pobělohorským změnám

Od paláce Smiřických k oknům České kanceláře

Večer před rozhodujícím střetem se radikální představitelé nekatolické opozice sešli v paláci Smiřických na Malé Straně. Následujícího dne, 23. května 1618, zamířili na Pražský hrad. Místodržící obviňovali z porušování náboženských práv a z ovlivňování panovníkových rozhodnutí proti stavům.

Střet vyvrcholil vyhozením Jaroslava Bořity z Martinic, Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka a sekretáře Filipa Fabricia z oken České kanceláře. Nešlo o pád do Jeleního příkopu na severní straně Hradu, ale z jižního křídla paláce směrem k hradním zahradám. Defenestrace otevřela ozbrojenou fázi českého stavovského povstání.

Palác Smiřických – průčelí — Palác Smiřických na Malé Straně, místo příprav radikálních stavovských předáků.

Pražský hrad – křídlo s okny defenestrace — Jižní křídlo Starého královského paláce s okny spojenými s defenestrací roku 1618.

Jak mohli pád přežít?

Všichni tři muži pád přežili, neznamená to však, že zůstali zcela bez zranění. Zejména Slavata byl vážně potlučen a potřeboval pomoc. S ukrytím místodržících v Lobkovickém paláci pomohla Polyxena z Lobkovic. Fabricius později získal šlechtický přídomek von Hohenfall, z Vysokého pádu.

Přesný průběh pádu už nedokážeme zopakovat. Uvažuje se o sklonu terénu, oděvech i dalších okolnostech, které mohly zmírnit dopad. Známý příběh o záchraně na hromadě hnoje nelze podávat jako jistý fakt. Stejně nepřiměřená by byla jistota, že vše vysvětluje jediný fyzikální detail.

Pro představu možného významu svahu může posloužit paralela se skokanem na lyžích. Dopad do prudkého svahu probíhá jinak než náraz na vodorovnou plochu: část pohybu může pokračovat po spádnici a nemusí se zastavit v jediném okamžiku. Přirovnání pomáhá představit si jednu z možností, není však rekonstrukcí defenestrace. Skokan má připravenou polohu těla i doskočiště; lidé vyhození z okna nikoli. Z této paralely proto nelze odvodit jisté vysvětlení jejich přežití.

Vilém Slavata – portrét — Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka: pád přežil se zraněním.

Jaroslav Bořita z Martinic – portrét — Jaroslav Bořita z Martinic, jeden z vyhozených místodržících.

Pražský hrad – památníky defenestrace v zahradě — Pamětní sloupy v hradní zahradě připomínají místo dopadu vyhozených místodržících.

Událost a její pozdější obraz

Defenestrace se rychle stala předmětem vyprávění a politického výkladu. Pozdější obrazy a rytiny nám pomáhají představit si scénu, nejsou ale fotografickým záznamem. Všímejme si, koho staví do popředí, jak zobrazují násilí a jaký dojem má divák získat.

Totéž platí pro samotné přežití místodržících. Pro katolickou stranu představovalo důkaz Boží nebo mariánské ochrany. Je důležité rozlišovat mezi tím, co se stalo, a tím, jak událost vysvětlovali její účastníci a pozdější autoři.

Pražská defenestrace – černobílá rytina — Pražská defenestrace v podání historické rytiny: pozdější vizuální interpretace události.

Pražská defenestrace – barevný obraz — Další malířské podání pražské defenestrace. Různá zobrazení zdůrazňují různé stránky stejné události.

Bílá hora a mariánská vítězná symbolika

Porážka stavovského vojska na Bílé hoře 8. listopadu 1620 znamenala zásadní obrat. Katolické vítězství získalo také náboženský výklad: mariánské obrazy, příběhy o zázračné pomoci a označení Panna Maria Vítězná se staly součástí paměti této události.

Vyprávění o znesvěceném obrazu a o jeho působení při bitvě patří do dějin dobové zbožnosti a propagandy. Nevysvětluje samo o sobě vojenský výsledek. Poutní areál na Bílé hoře zase ukazuje, jak se náboženský výklad později proměnil v konkrétní místo paměti.

Panna Marie a zachránění místodržitelé – votivní obraz — Votivní obraz spojuje záchranu místodržících s mariánskou ochranou. Zachycuje dobový náboženský výklad události.

Bílá hora – kostel Panny Marie Vítězné — Poutní areál Panny Marie Vítězné na Bílé hoře jako místo katolické paměti bělohorské bitvy.

Staroměstská exekuce: koho připomíná 27 křížů

Dne 21. června 1621 bylo na Staroměstském náměstí popraveno 27 představitelů odboje. Tradiční označení „27 českých pánů“ je zkratka. Podle stavovského rozdělení šlo o tři příslušníky panského stavu, sedm rytířů a sedmnáct měšťanů. Také jazykově a nábožensky byla skupina složitější, než naznačuje jednoduchý národní obraz.

Exekuce měla potrestat konkrétní účastníky, ale zároveň zastrašit další odpůrce panovníka. Dnešní pamětní deska a kříže v dlažbě připomínají jednotlivé oběti. Jsou také dokladem toho, jak významné místo si tato událost udržela v české historické paměti.

Staroměstská exekuce – historická rytina — Staroměstská exekuce na historické rytině. Poprava proběhla 21. června 1621.

Staroměstská exekuce – pamětní deska se jmény — Pamětní deska se jmény popravených připomíná jednotlivé oběti staroměstské exekuce.

Staroměstské náměstí – kříže popravených v dlažbě — Kříže v dlažbě Staroměstského náměstí: dnešní připomínka sedmadvaceti popravených.

Vystavené hlavy jako výstraha

Hlavy části popravených byly vystaveny na Staroměstské mostecké věži. Pro obyvatele i příchozí to byla dlouhodobá a záměrně viditelná připomínka panovnického trestu. Ostatky byly sejmuty až při saském obsazení Prahy roku 1631 a následně pohřbeny.

Staroměstská mostecká věž – vystavené hlavy na rytině — Na Staroměstské mostecké věži byly vystaveny hlavy části popravených jako veřejná výstraha.

Obnovené zřízení zemské mění pravidla

Nové poměry zakotvilo Obnovené zřízení zemské, vydané pro Čechy roku 1627 a pro Moravu roku 1628. Šlo o rozsáhlou právní úpravu s ústavními prvky, kterou panovník prosadil bez souhlasu poražených stavů. Ústavní charakter dokumentu nezávisí na tom, zda jej přijal demokraticky zvolený sněm.

Česká koruna se stala dědičnou v habsburském rodě a panovník výrazně posílil své pravomoci. Sněm přesto úplně nezmizel a ponechal si například úlohu při povolování zemských berní. Katolictví se stalo jediným povoleným křesťanským vyznáním; židovské obyvatelstvo mělo zvláštní právní postavení. Rekatolizaci je třeba chápat spolu s dalšími patenty a mocenskými opatřeními, nikoli jako pouhé nové použití augsburského míru.

Svobodní nekatolíci se museli rozhodovat mezi konverzí a odchodem do exilu. Poddaní takovou legální možnost svobodného odchodu obecně neměli. Konfiskace navíc proměnily vlastnictví rozsáhlých majetků a složení zemských elit.

Zrovnoprávnění němčiny s češtinou v úředním styku mělo dlouhodobé důsledky pro postavení obou jazyků. Nevycházelo ze stejného národnostního programu jako germanizace v moderní době, nebylo ale ani bezvýznamným potvrzením stavu, které by českou kulturu nijak neovlivnilo. Pobělohorská změna zasáhla politiku, víru, majetek i veřejný život.

Obnovené zřízení zemské – titulní list — Obnovené zřízení zemské: pro Čechy vydáno roku 1627, pro Moravu roku 1628.