Starý a Nový zákon | Krátká výuková videa

Základní srovnání

Tady je pro studenty jednoduché srovnání Starého a Nového zákona. Těch rozdílů je celá řada. My jako křesťanská kultura máme jednu Bibli, kde je Starý i Nový zákon. Židé to takto nemají.

Starý zákon je společný pro židy i křesťany. Záměrně je tu malé „ž“, protože jde o věřící židy, tedy příslušníky judaismu, nikoli o Židy s velkým písmenem jako příslušníky židovského národa. Nový zákon je čistě křesťanský, protože židé neuznávají Ježíše jako Mesiáše. K tomu se ještě dostaneme v souvislosti s křesťanstvím.

Knihy a jazyky

Výrazný rozdíl je v délce i rozsahu. U Starého zákona se uvádí buď 39, nebo 46 knih. Jde o to, že kánon není jednotný a různé církve nebo školy některé významné knihy nepovažují za součást kánonu. Proto je vhodné uvádět rozpětí. U Nového zákona je to jasnější: má 27 knih.

Důležitý je také jazyk. Starý zákon vznikal hebrejsky a aramejsky. Nový zákon vzniká v době helénismu, respektive v době, kdy byla řečtina hlavním jazykem vzdělanců. Židé, kteří Nový zákon většinou zapisovali, byli helénisticky vzdělaní a řečtinu ovládali. Pokud chtěli, aby text někdo četl, psali ho řecky, ne latinsky.

Seznam knih Starého zákona připomíná, že rozsah kánonu není ve všech tradicích úplně stejný.

Text vznikal v dějinách

Starý zákon je nejen starší, ale také vznikal velmi dlouho. Jeho zapisování trvalo zhruba tisíc let. Nejde tedy o jednoho autora. Tady je zásadní rozdíl oproti islámu a Koránu. Starý i Nový zákon jsou posvátné texty a patří ke zjeveným náboženstvím, ale připouští se, že vznikly sice inspirovány Bohem, zároveň je však psali lidé, různí lidé, v různých dobách a svým jazykem.

Psali je na základě kultury, v níž žili, a také podle svých schopností. U Nového zákona to platí naprosto zřetelně. V Koránu je to podle tradice jinak: Korán byl nadiktován archandělem Gabrielem, tedy týmž andělem, který zvěstoval Marii narození Ježíše. A jestliže něco nadiktuje anděl, nedá se o tom stejným způsobem diskutovat.

Když různí fundamentalisté v křesťanství nebo v judaismu tvrdí, že co je psáno, to je dáno doslova, říká se tomu fundamentalismus: vezmu základ textu a řeknu, že takhle to prostě je. Poučenější křesťané nebo židé vědí, že text vznikal v určitém kontextu a že je důležité rozumět mu i dnes. Mohu tedy připustit historicitu autorů: byli inspirováni Bohem, pokud tomu tak věřím, ale zároveň používali jazykové prostředky své doby.

Je to podobné, jako když dnes čteme český text ze 17. století. I když vznikl v Čechách, musíme dost vědět o historii, abychom porozuměli, co chtěl autor říci. Když čteme Komenského, potřebujeme kontext. A tady máme texty staré tři tisíce let, vzniklé na Blízkém východě. Proto je důležitá exegeze, tedy výklad.

V islámu je to pro liberální muslimy náročnější, protože pokud věříme, že text byl nadiktován přímo Bohem, co na něm chceme posouvat? Interpretace je tam obtížnější. Liberálnější muslimové to proto mají v tomto ohledu těžší než třeba liberálnější křesťané nebo židé.

Genesis, Exodus a další knihy

Když se podíváme na členění Starého zákona, dnes nás budou zajímat především první dvě knihy. Seznam může působit úctyhodně, ale není cílem projít všechno. Jednak nejsem biblista a o některých knihách mnoho nevím, jednak nás pro biblickou dějepravu zajímá hlavně příběh židovského národa, který je soustředěn především v knihách Genesis a Exodus.

Genesis, jak napovídá název, vede od vzniku světa, od úplného počátku, až k situaci, která předchází exodu. Exodus zase znamená odchod, útěk nebo přechod. Týká se odchodu Židů z Egypta, tedy Mojžíšova příběhu. Tyto dvě knihy pokrývají velkou část biblické dějepravy.

Pak přichází další velká éra, doba králů, zhruba kolem roku 1000 př. Kr. To je doba Davida, Šalamouna a Saula, spojená například s knihami Samuelovými. Důležitá bude později také kniha Daniel v souvislosti s babylonským zajetím. A pak jsou tu různí proroci, které je někdy složitější zasadit do historického kontextu.

Přehled knih Starého zákona — Přehled knih pomáhá ukázat, kde leží Genesis, Exodus, knihy královské, Daniel i proroci.

Starý a Nový zákon v přehledu — Srovnávací tabulka zasazuje Starý zákon do širšího vztahu ke křesťanskému Novému zákonu.

Tóra neboli pět knih Mojžíšových

Prvním pěti knihám, tedy těm nejvýznamnějším, se říká Tóra. Budeme se bavit hlavně o Genesis a Exodu, ale patří sem také Numeri, Leviticus a Deuteronomium. V těchto knihách se hodně mluví o obřadech, různých přikázáních a pravidlech.

Tóře se říká také Pentateuch nebo pět knih Mojžíšových. To ale neznamená, že by jejich autorem byl Mojžíš. Tradice je sice z velké části vztahuje k Mojžíšově době, ale nejde o to, že by prorok Mojžíš jednoduše sedl a tyto knihy sepsal.

Otevřený svitek Tóry — Svitek Tóry: posvátný text uchovávaný a čtený v podobě rukopisného svitku.

Jak se Tóra čte

Tóra je obvykle uchovávána v podobě svitků. Písma se nesmí nikdo dotknout. Když zajdete v Praze třeba do Staronové synagogy, ukazují se studentům místa, kde je svatostánek, kam se Tóra ukládá, a také ukazovátka ve tvaru ručičky. Lektor, který čte při bohoslužbě, ukazuje na písmena právě takovým ukazovátkem a neměl by se jich přímo dotknout.

Zajímavé je také čtení Tóry jako praxe. V křesťanském misálu se vybírají různé pasáže a nečte se celá Bible. Existují sice roční cykly bohoslužeb, ale většinou jde o úryvky, které se hodí k dané době. Tóra se čte od začátku až do konce, a jakmile se dočte, začne se číst znovu.

Práce se svitkem Tóry připomíná úctu k textu, jehož písmen se čtenář přímo nedotýká.

Text, ke kterému se člověk vrací

Někomu se může zdát zvláštní číst stále dokola stejnou knihu. Jenže podobně se Nový zákon čte dva tisíce let a vždy se předpokládá, že jej člověk čte v jiném rozpoložení. Jinak ho čte ve dvaceti, jinak ve čtyřiceti a jinak v dalším životním období.

Tóra má proto obrovský význam a je nejposvátnějším textem pro židy. Když se z ní dočte, zabalí se do obalu a nese se zpátky do svatostánku. Samotný pojem svatostánek bude ještě potřeba vysvětlit, ale už tady je vidět, že nejde jen o text k přečtení. Je to text, ke kterému se komunita stále vrací.

Nesení svitku Tóry ukazuje, že text je součástí živého náboženského rituálu, ne jen knihou na polici.